Začalo to v roce 2007, kdy nám umřel křečík a tak jsme se s bratrem rozhodovali jaké zvířátko si pořídíme. Křečka jsme nechtěli, chtěli jsme něco kontaktního, jelikož miluju pejsky a rodiče mi ho nedovolili začali jsme přemýšlet o fretce, bohužel při návštěvě chovatelky nám s bratrem bylo jasné že to by nám doma neprošlo. Tak nám zbýval jen osmák a potkan. Bratr neustále trval na potkanovi, že ho může nosit na rameni. Mě se tenhle nápad moc nezamlouval jelikož mi nepřišel ten jejich ocásek moc přitažlivej, ale bratr mi řekl když to budeme mít od mala že si zvyknu, neštítila sem se jich to vůbec,líbili se mi ale na ocas sem nikdy nešáhla.
A tak jsme vyrazili k paní „chovatelce“ netušila sem že existují potkani s PP, s VP a tak jsme šáhli po prvním co jsme uviděli, shodli jsme se na samičce a tak jsme vyrazili. Nebylo z čeho moc vybírat volná byla jen jedna. Tak jsme ji hned šupli do klícky nechali tam 40kč a jeli ji schovat.
Postupem času jsme vyměnili klec na větší a myška rostla a rostla, doma se rodiče pomalu smiřovali stím, že máme potkana. Nešlo jim do hlavy, že oni to na vesnici zabíjeli a my to teď chováme. Seginka odrostla pubertu a neustále kousala, nebyl to mazel a tak jsme začali pátrat pořádně na fórech a podobně a tehdy jsem se dočetla o chovu více potkanů. Věděla jsme, že je lepší mít aspoň dva, ale byla jsem si jistá, že se jí věnuji dostatečně. Postupně jsem to přehodnotila a spolu s kamarádkou si našli mimča až z Prahy. Mimča dorazili do Brna díky moc hodným lidem, kteří je k nám dovezli. Převzala jsem Easynku pro kamarádku, a Idylku pro mě, až doma jsem zjistila že místo Idylky mám Ideu, tak sem ještě honem spěchala slečny vyměnit.
Doma pomalu začalo seznamování. To neprobíhalo podle mých představ přece jen Seginka měla 10 měsíců, ale nakonec se podařilo (kdyby někoho zajímalo jak, nebo potřebuje radu, ráda poradím). A z kousavé myšky se stal spolu s Idylkou mazlík. Postupem času a po konzultaci s více lidmi jsme se rozhodli odchovat mimča po Idylce hlavně kvůli povaze, bohužel chovnost nemohla být kvůli flíčku na bříšku. A tak jsme našli vhodného samce a pustili se do toho. První krytí neproběhlo podle představ po čekání a vykrmování samičky se porod nedostavil, a tak jsem utíkala na veterinu jestli se něco nestalo, podle sona bylo jasné že nezabřezla. A tak jsme podstoupili 2 pokus. Ten se povedl a Idylka nás zasypala 19 drobečkama, potkalo nás pár nemilých zkušeností jako zanícená bříška bohužel ne všechny mimča se nám podařilo zachránit, jedno miminko, které bylo tak maličké, že ho ostatní utlačovali od cecíků se nám podařilo statečně odchovat a vyrostl z něj krásnej kluk. Jak mimča odcházela nešlo si nějaké nenechat, obzvláště když je to po tak skvělé potkaničce a tak u nás zůstala Ajsha.
Ajinku prakticky vychovala Seginka, nějak k sobě přirostli. Když jsme nedávno 19.11.09 museli nechat Seginku uspat, tak to Ajsha nesla dost těžce a rozhodla se, že nové mimčo nepřijme. Okinawu jsme původně měla pouze vyzvednout a po víkendu odevzdat kamošce, jenže mi přirostla k srdíčku, jako mimčo je povahově strašně podobná Idylce a tak jsme si ji prostě museli nechat. Doma nastalo velké seznamování, které se podařilo a Ajsha už je jako dřív, už nesmutní. Bohužel Idylka nám onemocněla a momentálně bojujeme s nemocema.
Potkaní slečny bych ani za nic nevyměnila. Po těch zkušenostech a věcech co sme si spolu prožili.
